V sobotu 7. září se v Josefově uskutečnila druhá letošní prvoválečná akce – rekonstrukce bojů na italské frontě v posledním roce války. Rekonstrukce se odehrála ve stejné lokaci jako vloni Zborov. Letos se nám navíc poštěstilo spát vpředvečer bitvy přímo v pozicích.
Tentokrát jsme si trochu více zaválčili než na stejném místě vloni, neboť jsme nejdříve dlouho útočili a Italy zatlačovali. Počasí přineslo pořádné vedro, takže běhání po bojišti si vyžádalo u každého z nás proudy potu. Naštěstí během příměří před závěrečným italským protiútokem nás přiběhly ošetřit krásné sestřičky od Červeného kříže a přinesly s sebou vodu, která přišla opravdu vhod. Mnohým z nás tak také na závěrečnou část bitvy přibily na hlavu či na ruku „zkrvavené“ obvazy. Nakonec došlo k zajetí či padnutí celého pluku. Mě a Vojtu Dolanu odvedli legionáři do zajetí daleko za bitevní čáru, načež Vojta osvíceně prohlásil: „Tak takhle nějak se praděda dostal do legií.“
Akce byla podařená a i účast diváků byla slušná. Hlavní organizátor Jirka „Kongo“ Charfreitag si pro nás jako pamětní drobnost připravil dřevěné vařečky místo čepičáků, protože – jak správně poznamenal – na ně už stejně na čepicích většina z nás nemá ani místo.

Inf. L. Dulíček

Jedna věc však byla nemalým stínem této akce:

Jistá skupina, která se zcela zřetelně pokouší o získání nadvlády nad ostatními rakouskými jednotkami, se realizuje skrze "výstrojní předpis" na jehož základě se nestydí dokonce určovat, kdo do ukázky půjde, či nikoliv. Nejenže tento "výstrojní předpis" je sestaven onou skupinou z důvodů zjištných k obrazu svému, ale ani naprosto nepochopitelně nerespektuje tehdejší realitu vystrojenosti R-U vojáků, především v pozdějších letech první světové války. Nemá cenu se rozepisovat nad oněmi zjištnými důvody, ale je velmi smutné, že tohoto krásného koníčka se tito pánové snaží znepříjemnit nejen jeho současným vyznavačům, ale především potenciálním mladým rekrutům, kteří jsou vzpruhou každého regimentu a bez jejichž zájmu tento koníček za pár let zemře.

Jako osmnáctý regiment k tomuto můžeme říci následující:

Všichni se snažíme i pomocí regimentních prostředků o co nejlepší vystrojenost našich členů a vnímáme toto jako velmi důležité. Nicméně vše má své mantinely, ať již jsou ekonomické, či pouze pro zdravý rozum logické. Za mnohem důležitější považujeme to, zda daný člen něco umí. Zda zná povely a umí je udělovat, či se jimi řídit. Umí vystupovat alespoň podobně jako tehdejší voják, zda se dokáže i se zbraní v ruce chovat bezpečně a zda je to především dobrý kamarád. Toto vše není jednoduché a je třeba se v tom neustále zdokonalovat. Pokud máme v jednotce vojáka, který je schopen a ochoten se i ve své výstroji vrhnout do bláta, či jiného marastu a zahrát tak pro diváka "realitu války", je nám s prominutím úplně jedno, že jeho chlebník je přešitá malá polní ČSLA. Znalí věci jistě vědí o čem hovoříme.

Pokud na akci přijedeme, určitě ctíme a ctít budeme podmínky dané pořadatelem akce. Bohužel někdy pořadatel akce prostě nechce nebo pouze nemůže rozkódovat pravé zájmy oněch našeptávačů, kteří se tváří, jako mluvčí celé "rakouské armády".

KAMARÁDI: BDĚME !!!

Věříme, že zvítězí zdravý rozum a že i nadále budeme moci dělat svého koníčka s láskou a nadšením, jako doposud.

VIRIBUS UNITIS!

M.Klika, místopředseda 18IR