Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

NABÍDKA
KONTAKT
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

Hrádek 36
503 15 Nechanice

Telefon: +420 605 837 097

18IR@email.cz

DŮLEŽITÉ

KALENDÁŘ
Březen 2024
PoÚtStČtSoNe
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

Výstroj a výzbroj císařské řadové pěchoty v roce 1866

Vyobrazení uniforem 18IR v roce 1861

 Několik dobových fotografií z dánského tažení 1864.

 

Stejné uniformy oblékali rakouští vojáci v prusko-rakouské válce 1866.

Na následujících vyobrazeních je rakouský pěšák, poddůstojník v hodnosti zugsführer (četař) C.k. řadového pěšího pluku č.18, velkoknížete ruského Konstantina :

 Rakouský pěšák v polní ústroji v r.1866

Rakouský pěšák-poddůstojník 18. pěšího pluku - polní ústroj

 

Rakouský pěšák-poddůstojník 18. pěšího pluku - slavnostní ústroj

 

  Rakouský pěšák-poddůstojník 18. pěšího pluku - vycházková ústroj

 

 

  Rakouský pěšák-poddůstojník 18. pěšího pluku - gala ústroj

 

 

Volné kalhoty (tzv. "pantalony") ze světle modrého sukna, na pochodech a v poli stažené dole černými soukenými kamašemi se zapínáním na knoflíky. Kamaše pokrývaly až k nártu černé kožené šněrovací okované boty sahající nad kotníky.

Dále jednořadý zbrojní kabátec z bílého sukna (tzv. "waffenrock") s ležatým límcem a zapínáním na 6 hladkých kovových knoflíků. Límec, nárameníky a rukávové manžety v barvě výložkového sukna.

Barva výložkového sukna 18. pěšího pluku byla temně červená, barva knoflíků byla bílá = stříbrná.

 V r. 1866 však nastupovala pěchota do boje v popelavě šedých pláštích (tzv. "mantelech") se dvěma řadami kovových knoflíků, ležatým ohrnovacím límcem a výložkami-parolemi v barvě pluku. V zimě se plášť navlékal přes kabátec v létě přímo na košili. Na přehlídky pěchota nastupovala ve zbrojních kabátcích a plášť měla stočený do "bandalíru" přes levé rameno.

Na hlavách noslili pěšáci tzv. "čáku" vz. 1862 z tuhé černé plsti s lakovaným černým dýnkem, štítkem a podbradníkem. Čáku zdobil vepředu císařský dvouhlavý orel, nad nímž byla zasunuta mosazná kokarda s černým středovým polem. Do pole a při špatném počasí se na čako navlékal ochranný potah z černého voskovaného plátna.

 

V denním zaměstnání a na výcházky nosili vojáci lodičky s ohrnovacím štítkem, zhotovené ze stejné látky jako kalhoty, případně bylo povoleno nositi tzv. kappe - soukenná čapka s koženým štítkem. Pro poddůstojníky a mužstvo byla vyhrazena barva sukna modrá (stejná jako lodička), pro důstojníky pak černá. Tyto kappe si však vojáci pořizovali na své náklady - nefasovalo se.


Veškeré řemení bylo bílé s jednoduchými kovovými přeskami. Základem byly dva řemeny křížící se na prsou. Na levém řemeni bylo v místě křížení zavěšeno bílé kožené pouzdro na roznětky, vzadu pak velká, dřevěná, koží potažená sumka černé barvy. Uvnitř se nacházelo 60 nábojů a nástroj pro čištění a údržbu pušky. Na druhém řemeni byla u levého boku zavěšena pochva s bodákem. U poddůstojníků pak vedle bodáku visela ještě pochva s poddůstojnickou šavlí vz. 1862.

U levého boku se také nosil plátěný chlebník visící na popruhu přes pravé rameno a skleněná polní láhev vz. 1863 pošitá tmavou kůží a zavěšená na konopném motouzu. Na zádech pak pěšák nosil na dvou bílých řemenech tzv. "tele" z hnědé teletiny a nahoře připevněnou jídelní misku.

Hlavní výzbroj pak tvořila perkusní pěchotní puška Lorenz vz. 1854 nabíjená zepředu, na níž se nasazoval výše zmiňovaný bodák. Puška měla ráži 13,9 mm měla drážkovaný vývrt hlavně a vyznačovala se na tu dobu velice dobrou přesností i na delší vzdálenost. Náboj tvořila papírová "patrona", která obsahovala potřebné množstí černého střelného prachu a olověnou kompresní střelu. Voják ukousl papírový konec patrony střelný prach nasypal do hlavně, vyndal střelu a tu pomocí nabijáku zarazil na prach - na dno hlavně. Po té natáhl bicí kohout a na piston nasadil měděnou roznětku s třaskavinou. Pak byla zbraň připravena k výstřelu. Z výše uvedeného je zřejmá největší nevýhoda zbraně, kterou bylo zdlouhavé nabíjení.

K pušce tedy náležel tulejový bodák vz. 1854, s délkou bodné části 48 cm. Tento doplněk pušky byl v prusko-rakouské válce hojně používán při tzv. bodákových útocích, které byly rakouským velením tvrdošijně vyžadovány a byly jednou z příčin porážky rakouského vojska, neboť nemohly obstát proti rychlopalbě zezadu nabíjených pruských pušek - jehlovek. Rakouské velení tak bohužel nevyužilo hlavní přednost rakouských "Lorenzek" - přesnost a velký dostřel, v čemž výrazně překonávaly pruské dreyseho jehlovky. Poddůstojníci (od korporala výše) nosili ještě jako poboční zbraň šavli vz 1862, na jejímž jílci bylo zavěšeno poddůstojnické portepee. Není známo cílené používání této poboční zbraně, jelikož i poddůstojník byl vybaven puškou Lorenz 1854 vč. bodáku. Tato poboční zbraň byla tedy spíše znakem hodnosti nebo mohla být použita jako zbraň záložní.

 

 

 

Fotogalerie

© Copyright 2012 - Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.