Prosinec 2024 | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 31 |
V sobotu 11. května se osmnáctka zúčastnila letošního ústředního podniku Komitétu pro udržování památek z prusko-rakouské války roku1866, který se tentokrát konal v Prachově u Jičína. Oficiální název akce zněl: „Jak se bojovalo v Prachovském sedle před 147 lety.“ Jako již tradičně se centrální akce komitétu konala v jednom z autentických bojišť prusko-rakouské války roku 1866 mimo vlastní bojiště u Hradce Králové. Ve zdejších končinách došlo k větší srážce znepřátelených armád 29. června 1866. V této srážce spojená rakousko-sasská armáda (s 18. pěším plukem na pravém křídle u Železnice) málem úspěšně prolomila pruské linie a zahnala nepřítele na útěk. Rakušané zde mj. využili zvláštní bojovou taktiku, s jejíž pomocí se snažili – a nutno říci úspěšně – eliminovat pruskou výhodu v rychlosti střelby. V rakouských liniích se totiž tehdy do první řady postavili nejlepší střelci, kteří následně dostávali stále nové nabité pušky od svých kamarádů v zadních řadách, kteří pouze nabíjeli. Avšak ustrašené vrchní velení vydalo povel k všeobecnému ústupu, který k frontovým jednotkám dorazil teprve se značným zpožděním, a tudíž byl ústup zahájen i vzdor výhodné situaci na bojišti.
IR No. 18 se zúčastnil akce v následujícím složení: velící poddůstojník Martin Klika, Jiří Němec, Libor Dolana, Milan Rybák, Ondřej Šrajer, Radek Vorel, Vojta Dolana, Lukáš Dulíček, Čeněk Prokop a také nový rekrut Milan Dubický.
Všichni byli zvědaví zejména na to, jak dopadne počasí, neboť předpověď nevypadala vůbec přívětivě. Nakonec ale z tohoto pohledu dopadlo vše vcelku dobře. Dopoledne vysvitlo slunce a umožnilo tak nerušený průběh dopoledního pochodu, jehož cílem byl jeden z místních pahorků jménem Brada, z jehož vrchu byl krásný výhled do okolního kraje, charakteristického např. dominantou Českého ráje, zříceninou hradu Trosky. Na tomto místě si vzal slovo hlavní pořadatel Petr Lazurko, aby přítomným vojákům i návštěvníkům vyložil průběh bojů v roce 1866 v krajině rozléhající se pod námi. Na zpátečním pochodu byla svedena menší bitva s Prusy jako zahřívací kolo před odpolední bitvou. Před ní však ještě následoval oběd a pietní akt u zdejších pomníků i s proslovy významných osobností a hromadným fotem.
Po obědě se počasí bohužel trochu zkazilo a na bitvu už pršelo, nikoliv však tolik, aby to vojskům zabránilo v bojových akcích. Pro mě to byla první zkušenost s bojem za deště, čili o to zajímavější celá bitevní rekonstrukce byla. Bitevní prostor byl nevelký, což však vzhledem k počtu účastníků vůbec nebylo na škodu, ba naopak. Cílem bitevní ukázky bylo co nejvěrněji napodobit v základních rysech boje na tomto místě v roce 1866. Bylo tedy rozhodnuto, že Rakušané vyzkouší palbu první řady s nabíjením vojáků v zákrytu. To se však příliš nezdařilo kvůli selhávkám a takříkajíc specifikům zbraně každého infanteristy, který svůj kvér zná, ale naopak s cizím není zvyklý zacházet (problém zejména pro nabíječe). Zato se nám ale podařila druhá podstatná jedinečná fáze bitvy, a to náhlý odchod ve chvíli, kdy boj s Prusy byl v plném proudu a ani zdaleka nerozhodnut.
Po bitvě následovalo slavností dekorování účastníků pamětními medailemi ke 100. výročí odhalení zdejšího pomníku poznaňského pluku pruské armády č. 18. Každý účastník dostal nejenom metál, ale k němu i diplom psaný na své jméno.
Na konec úspěšného dne jsme se ještě občerstvili v místním bistru a poté vyrazili směrem domů. Akce byla velmi vydařená a zejména jsme ocenili, že jsme se přes den nepařili v nesnesitelném vedru, na které jsme obvykle v „šestašedesátkových“ uniformách zvyklí.
Inft. Lukáš Dulíček